Obrazy Václava Švejcara
Nekonečné dálky oceánu, tisíce mil vodní plochy kolem obchodní lodi na všechny strany, tajemné hlubiny pod kýlem a nebeská báň plná miliónů hvězd nad hlavou… To byl začátek mé cesty coby námořníka ze středoevropského státu. Ale měsíce strávené na lodi uprostřed krásných východů a západů slunce do rudnoucích vln oceánu, večery prožité na přídi lodi, kde je slyšet jen hlas moře, noční vlny světélkují fialovou barvou planktonů, vodní tříšť chladící v tropické noci rozpálenou hlavu, která je naplněná tajemnou, pradávnou touhou… Touhou nevyslovitelnou, nedefinovatelnou… Touhou člověka pod nekonečnou velebností nebeské klenby. A mystický zážitek při mém vylodění v Libérii, který mě nechal nahlédnout na druhý břeh naší pozemské pouti. To vše přetavilo mé nitro a tenkrát v Africe mi byl dán Dar vidět vnitřním zrakem světy a krajiny jen tušené. Pak mě už jen krůček dělil ode dne, kdy jsem vzal poprvé do ruky malířskou paletu a štětec a nechal se vést vyšší vůlí při přenášení těchto krajin na plochy mých obrazů. Chci přinášet v tomto podivném světě plném spěchu a temných myšlenek střípky Světla do očí, pocit uvolnění a upokojení do Duší a Lásku do Srdcí všech, kteří vnímají i jiné hodnoty, než pouze ty materiální. Přál bych si, aby se každý člověk pozastavil na svých cestičkách a i za pomoci mých obrazů našel tu svou Cestu, která mu již nikdy nezatíží jeho svědomí…
